Lichkov je podhorská obec, která leží v nadmořské výšce 560 metrů nad mořem u státní hranice s Polskou republikou, leží za jižním břehem Kladské kotliny, ze které vanou do Čech silné, studené severní větry
Počet obyvatel obce od jejího vzniku po polovině 16. století se postupně zvyšoval tak, že v polovině 19. století přesáhl jeden tisíc. V roce 1880 dosáhl 1323 a o deset let později měla obec 1225 obyvatel.
Obyvatelstvo bylo v těchto dobách převážně katolické. Přesto v obci nebyl kostel a věřící docházeli na nedělní či sváteční bohoslužby buď do Mladkova, pod jehož farnost patřili, či do blízkého Bobeszau (Boboszow – PL) nebo do Boříkovic.
Myšlenka postavit vlastní kostel pochází již z přelomu 18. a 19. století. V roce 1802 věnoval na tento účel zdelší občan Anton Schönig 50 guldenů. Peníze zůstaly uloženy na obecním úřadě. Žádný další dárce se po dlouhou dobu nepřipojil. Až v roce 1835 k této částce přibylo 400 zlatých. Nenašel se ale ani nikdo, kdo by dal ke stavbě podnět.
V roce 1843 se zdejšímu učiteli české národnosti Häuslerovi narodil syn Josef, který už v mládí toužil po stavbě kostela. Slíbil si, že až bude „velkým pánem“, o stavbu se přičiní. Vystudoval teologii a stal se knězem. Když na prosby ve vídeňském časopise „Sendbote...“ obdržel od jednoho šlechtice významný dar, bylo o stavbě rozhodnuto. Stal se tak skutečným zakladatelem kostela.
P. Josef Häusler byl vysvěcen na kněze v roce 1868, působil v Karli u Litomyšle, v Rokytnici v Orlických horách. Od roku 1878 žil jako kněz penzista a zámecký kaplan v Kostelci nad Orlicí, a to už během stavby. Zemřel v říjnu roku 1914. Jeho obraz schraňujeme v kostele.
Výkop základů stavby provedl sám P. Häusler 23. 5. 1889 a základní kámen posvětil královéhradecký biskup Hais 22. 6. l889 (18. biskup na hradeckém biskupském stolci – biskupem byl v letech 1875-1892). Rozpočet stavby činil 13.000 zlatých. V počátcích stavby měla obec na tento účel pouhých 1.000 zlatých! Obec, občané i sám P. Häusler důvěřovali v pomoc sv. Josefa. Tomu P. Häusler celou stavbu svěřil pod ochranu. Ještě v tomto roce (1889) dospěla stavba pod střechu. V následujícím roce 1890, pro naprostý nedostatek stavebních prostředků i peněz, byla stavba zastavena. Na prosby v časopise „Sendbote...“ se přihlásili větší dobrodinci, takže v roce 1891 byla dokončena věž a stavba dostala i fasádu.
V roce 1892 se obec vzchopila z posledních sil, sbírky vynesly tolik potřebné prostředky, aby byl pořízen hlavní oltář, zbylo i na malé varhany a křížovou cestu. V tomto roce ke všeobecné radosti byl kostel slavnostně posvěcen a odevzdán k jeho poslání. Stalo se tak 16. října 1892. Posvícení se tedy u nás slaví v toto datum a pouť k poctě sv. Josefa, jemuž je zasvěcen, pak 1. května.
Stavební náklady tehdy činily 12.914,40 zlatých, vnitřní vybavení 3.065,48 zlatých. Stavbu řídil Johann Hördler z čp. 21, bývalý přednosta obce v letech 1864-1871. Starostou obce (přednostou) byl v letech 1883-1896 Franz Köberle z čp. 1.
Kostel je vystavěn v novorománském/pseudorománském slohu. Autor projektu není dosud znám (téměř totožná stavba je v blízkých Heřmanicích). O přání kostel vystavět, o obtížích při realizaci i zdárném dokončení psal P. Häsler v roce 1893 ve vídeňském měsíčníku „Sendbote des heiligen Joseph“.
Kostel stojí na st. parcele č. 55, která „podle listiny z 11. ledna 1855 okresního soudu v Králíkách č. 106“, vkládá právo vlastnictví pro obec Lichkov. V Katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí je od roku 2001 zapsána i stavba na Obec Lichkov. Kostel je tedy obecní. Rozhodnutím Ministerstva kultury ČR z 7. 12. 2011 jsou kostel, kamenný krucifix (kříž před kostelem) a mobiliář kostela, prohlášeny „kulturní památkou“.
Jedná se o jednomanuálový mechanický zásuvkový nástroj sestavený s použitím součástí ze staršího nástroje Josefem Vanickým z Třebechovic v roce 1892. Byly zakoupeny v Týništi. Je o tom zápis na výplni hracího stolu. Na témže místě je i zpráva, že v roce 1903 provedl opravu varhan Anton Herrmann z Českého Dubu.
V roce 2002, z iniciativy varhaníka pana Josefa Kalouse, nástroj prohléhl varhanář Červenka z Jakubovic spolu s diecézním organologem prof. Václavem Uhlířem. Zjistili, že nástroj je sice dosud funkční, ale silně červotočivý a celkový stav je velmi špatný. Doporučili nástroj rozebrat, opravit vadné píšťaly případně nahradit kopiemi a celý nástroj konzervovat, znovu sestavit, nainstalovat a naladit.
Po dvou letech (2003 a 2004) 30. dubna v předvečer pouti byla kolaudace, při níž profesor Uhlíř zahrál řadu skladeb, aby ukázal možnosti nástroje. Celkové náklady činily asi 60.000 Kč, z toho asi polovinu uhradili občané. Nátěrové práce věnoval místní malíř pan Chaloupka.
Do věže kostela byl zavěšen původní zvon ze zvoničky (pocházel z r. 1741), k němuž přibyl malý zvon „umíráček“ zasvěcený sv. Barboře. V roce 1912 další, pořízený ze sbírek občanů. V roce 1916, ve světové válce, byly dva větší zvony zrekvírovány. V roce 1925 za starostování Karla Pabela obecní zastupitelstvo objednalo 18. května tři zvony v chomutovské slévárně a již 18. srpna byly posvěceny a na věž zavěšeny. Vážily 41, 181 a 397 kg. I ty byly zrekvírovány ve druhé válce. V současnosti je ve věži pouze malý zvon.
O opravách do 50. let 20. století nemáme informace. Ale v roce 1938 po bohoslužbách 19. 3. zůstaly rozsvícené žárovky u sochy sv. Josefa (na oltáři není obraz, ale socha), od nich se vznítily blízké předměty. Oltář byl i po včasném zásahu poškozen, záhy opraven, kostel vymalován a až 8. května byl znovu vysvěcen. V r. 1952, za administrátora P. Josefa Nouzy z Nekoře, byla provedena celková oprava mimo střechy (rozsah není znám). Požádal tehdejší ONV o finance na zastřešení, ale prostředky nedostal.
Střecha byla kryta šindelem s opadávající břidlicí. Její stav byl velmi špatný, do kostela zatékalo. V roce 1970 nastoupil do duchovní správy v Nekoři P. Karel Výprachtický. Zjistil stav zdejšího kostela a okamžitě se pustil do oprav. Neptal se na peníze, na vlastníka stavby, sehnal lidi a řemeslníky (tesaře a klempíře). Lesní správa poskytla hráze na lešení, ty z lesa dovezl p. Morong. MNV povolil po obci peněžní sbírku. Do zimy byla shozena břidlicová krytina a šindel, nově pobity krovy novými prkny a položena plechová krytina. Uklizena byla půda a zabezpečen materiál na zimu. V r. 1971 byla natřena střecha, ořezány lípy zasahující do fasády v průčelí a otlučena omítka. Zeď ostříkali hasiči. Celá stavba byla nově omítnuta. Byl uklizen interiér a na posvícení (pozn. říjen 1971) byla sloužena děkovná mše sv.
Na pracích se podílelo asi 19 řemeslníků a víc než stovka místních a přespolních pomocníků.
V roce 1972 byl pořízen obětní stůl, ambon a rozšířen stupeň v presbytáři (p. Kastner). V roce 1975 nová elektroinstalace a v roce 1976 byl kostel vymalován. Na těchto pracích se podílelo 7 řemeslníků a asi 40 pomocníků i s úklidem. V roce 1983 byly obnoveny nátěry střechy. V roce 2000 byla položena zámková dlažba před kostelem a pomníkem. V roce 2003 byla opravena poškozená fasáda a znovu celá natřena. V roce 2007 byla zabudována nová plastová okna (3 ks) ve věži za původní zcela shnilá vč. parapetů. V roce 2009 byly očištěny a znovu zlaceny ozdoby na hlavním i bočních oltářích, dále obroušeny, očištěny a natřeny lavice.
V roce 2017 byly instalovány nové hromosvody vč. svodů, opravena krytina věže, očištěna a znovu natřena střecha vč. kříže na vrcholu věže a makovice. V roce 2018 byl restaurován vč. zlacení původní lustr a před Vánocemi zavěšen. V roce 2019 nová fasáda vč. nátěru, také bylo restaurováno a zavěšeno původní těleso věčného světla.
Byl postaven v r. 1802 za rychtáře Antona Seiferta (zda na nynějším místě, není známo – kostel v té době ještě nestál). Na zadní straně podstavce byl vysekán značně dlouhý nápis, který někdy po druhé válce kdosi pečlivě vysekal, takže není znám jeho obsah! V roce 1937 či 1938 jej povalili dva místní občané. Opravu museli zaplatit a nějaký čas byli i uvězněni. U paty vlastního kříže byly osazeny dvě sošky andílků. Jeden v 80. letech spadl a značně se poškodil, druhý v r. 1998 či 1999 kdosi odcizil.
V říjnu a listopadu 2008 byl kříž rozebrán, opraven a znovu vztyčen na nových betonových základech. Původně byl postaven pouze na zemině bez základů, nakláněl se a hrozilo zřícení.
Před kostelem, po stranách kříže, byly kdysi vysazeny lípy. Při obnově fasády v 70. letech byly ořezány, pěkně ale obrazily. V 90. letech, po dvou tuhých zimách popraskaly, odumíraly a v roce 1999 byly obě poraženy. Byly zcela vyhnilé. Vysazeny byly nové a při hasičské slavnosti 17. června posvěceny. Po několika dnech je jeden mladý zdejší občan, v kmeni pod korunou, zlomil. V létě 2002 byly vysazeny nové jako stromy milénia. V noci ze 7. na 8. července 2015 byla západní vyvrácena. Vysazena byla nová a druhá ořezána, aby byly opticky stejné.
Přestože obec měla velký počet obyvatel, neměla svůj vlastní hřbitov. Patřila farnosti Mladkov a na tamním hřbitově pohřbívala své mrtvé. Musela však přispívat ročně na jeho provoz. Mladkov asi v roce 1887 požadoval 1.000 guldenů na jeho rozšíření. Obecní zastupitelstvo s tím nesouhlasilo a na starostův návrh rozhodlo zřídit hřbitov vlastní. Na jeho umístění byly dva návrhy, ale žádný nevyhovoval (jeden až u hranic, druhý za tratí – dvě koleje – u čp. 12). Nakonec se obec dohodla s majitelem Althanových statků na výměně pozemků. Hřbitov vytyčil v nynější poloze stavitel Hübner z Králík. 27. 10. 1889 byl vysvěcen a už 1. 11. byl první pohřeb (p. Katzer z čp. 96). Náklady činily 3.151 zlatých a 31 a 1/2 krejcarů.
Hřbitov je na parcele 261/3 o rozloze 2816 m2, márnice na st. parcele 229. Od 1. 12. 2020 platí pro něj „Řád veřejného pohřebiště obce Lichkov“ ve smyslu zákona č.128/2000 Sb.
Po válce se o mnohé hroby nikdo nestaral, zarůstal náletovými dřevinami, některé náhrobky byly použity i ke stavebním účelům. Přistěhovalí noví osadníci v prvních letech pohřbívali své mrtvé často v původních bydlištích.
V dubnu 1974 obec hřbitov upravila, opravila i hřbitovní zeď. Na jaře 1983 vichřice shodila hřbitovní kříž. Už 16. dubna byl kříž za pomoci autojeřábu znovu vztyčen, to za p. faráře Výprachtického. V roce 2014 byla zhotovena nová vazba a položena nová krytina na márnici. Ta dnes slouží jako sklad nářadí. V roce 2017 byl očištěn a opraven hřbitovní kříž.
Obec původně zamýšlela postavit na hřbitově malou kapli pro pohřební obřady. S tímto záměrem se svěřil starosta obce při náhodném setkání s hradeckým biskupem Haisem. Ten mu však řekl: „Když už stavíte, postavte kostel. Počet obyvatel je značný a musí se počítat do budoucna“. Takže vlastně zřízení hřbitova přispělo i k rozhodnutí stavět kostel.
Dárcem kříže byl Franz Köberle podle nápisu na zadní straně podstavy: „Von Franz Köberle der Gemeinde, für die hier ruhenden Brüder und Schwestern - 1890“ (od France Köberleho starosty, zde odpočívajícím bratřím a sestrám – 1890). Zhotovitelem kříže byl Vít Kalous z Klášterce. Renovován byl v r. 1937.
Během války narukovalo mnoho zdejších mužů, z nichž se 52 nevrátilo – padli. V roce 1919 schůze občanů rozhodla, že jim postaví pomník. Z vytypovaných tří míst bylo zvoleno to vedle kostela, kde byl v roce 1923 postaven. Zhotoven je ze slezské žuly s věnováním v němčině „Našim obětem ve světové válce 1914-1918“ a se jmény všech obětí.
Po druhé válce byl pomník povalen, kovové ozdoby se z něho ztratily, zmizel i kovový plůtek kolem něho. Jednotlivé jeho části se dlouho válely u kostela. V únoru 1974 dal tehdejší MNV souhlas k disponování nakládat s tímto materiálem. Tehdejší pan farář Výprachtický jej nabízel kamenickým dílnám, ale bez výsledku. V 80. letech požádala proto kulturní komise NV okres o souhlas s jeho obnovením. Ten jej podmínil tím, že se stane i památníkem odboje z 2. války! ... (v německé obci).
Po roce 1989, z popudu bývalých lichkovských občanů žijících v Německu došlo k tomu, že se obecní úřad znovu vrátil k možnosti jej obnovit. Prostřednictvím kontaktů Pohřební služby Králíky došlo k jednání s kamenickou dílnou pana Krumera z Ostrova. Ta podle dochované fotografie zjistila, že všechny díly se zachovaly. Všechny malé odvezli, vyčistili, o obnovili nápisy a na místě znovu sestavili. Největší střední část takto upravili na místě a s pomocí mechanizace firmy Agroservis Mladkov byl pomník 28. a 29. července 1998 znovu postaven na původním místě na nové základové vápencové desce. Destička s rokem obnovy je na zadní straně pomníku. Aby německý nápis na pomníku nevzbuzoval pochyby u občanů, byla po dohodě s kameníky umístěna deska s českým překladem v bezprostřední blízkosti pomníku pod kruhovým oknem kostela.
V roce 2016 byly obnoveny nápisy na něm včetně jmen. Pomník je zapsán v evidenci Ministerstva vnitra ČR od roku 2005, prostřednictvím MěÚ Králíky.
Lichkov patřil farnosti Mladkov, kde působili kněží – vikariát Králíky
Po válce tuto farnost spravovali kněží z Nekoře:
Podle schematismu diecéze Hradec Králové farnost Nekoř a Králíky patří vikariátu Ústí nad Orlicí. Od roku 1991 byl Lichkov i farnost Mladkov obsluhován z Králík
prameny:
Podle výše uvedených zdrojů sepsal Josef Stejskal, prosinec 2020
Lichkov čp. 203, PSČ 561 68,
telefon: 465 635 531, 731 469 469,
e-mail: podatelna@lichkov.cz, info@lichkov.cz