Dějiny kostela, hřbitova a pomníku padlým

Kostel sv. Josefa - dělníka

   Počet obyvatel obce od jejího vzniku po polovině 16. století se postupně zvyšoval tak, že v polovině 19. století přesáhl jeden tisíc. V roce 1880 dosáhl 1323 a o deset let později měla obec 1225 obyvatel.

   Obyvatelstvo bylo v těchto dobách převážně katolické. Přesto v obci nebyl kostel a věřící docházeli na nedělní či sváteční bohoslužby buď do Mladkova, pod jehož farnost patřili, či do blízkého Bobeszau (Boboszow – PL) nebo do Boříkovic.

   Myšlenka postavit vlastní kostel pochází již z přelomu 18. a 19. století. V roce 1802 věnoval na tento účel zdelší občan Anton Schönig 50 guldenů. Peníze zůstaly uloženy na obecním úřadě. Žádný další dárce se po dlouhou dobu nepřipojil. Až v roce 1835 k této částce přibylo 400 zlatých. Nenašel se ale ani nikdo, kdo by dal ke stavbě podnět.

   V roce 1843 se zdejšímu učiteli české národnosti Häuslerovi narodil syn Josef, který už v mládí toužil po stavbě kostela. Slíbil si, že až bude „velkým pánem“, o stavbu se přičiní. Vystudoval teologii a stal se knězem. Když na prosby ve vídeňském časopise „Sendbote...“  obdržel od jednoho šlechtice významný dar, bylo o stavbě rozhodnuto. Stal se tak skutečným zakladatelem kostela.

   P. Josef Häusler byl vysvěcen na kněze v roce 1868, působil v Karli u Litomyšle, v Rokytnici v Orlických horách. Od roku 1878 žil jako kněz penzista a zámecký kaplan v Kostelci nad Orlicí, a to už během stavby. Zemřel v říjnu roku 1914. Jeho obraz schraňujeme v kostele. 

  Výkop základů stavby provedl sám P. Häusler 23. 5. 1889 a základní kámen posvětil královéhradecký biskup Hais 22. 6. l889 (18. biskup na hradeckém biskupském stolci – biskupem byl v letech 1875-1892). Rozpočet stavby činil 13.000 zlatých. V počátcích stavby měla obec na tento účel pouhých 1.000 zlatých!  Obec, občané i sám P. Häusler důvěřovali v pomoc   sv. Josefa.  Tomu P. Häusler celou stavbu svěřil pod ochranu. Ještě v tomto roce (1889) dospěla stavba pod střechu. V následujícím roce 1890, pro naprostý nedostatek stavebních prostředků i peněz, byla stavba zastavena. Na prosby v časopise „Sendbote...“ se přihlásili větší dobrodinci, takže v roce 1891 byla dokončena věž a stavba dostala i fasádu.

    V roce 1892 se obec vzchopila z posledních sil, sbírky vynesly tolik potřebné prostředky, aby byl pořízen hlavní oltář, zbylo i na malé varhany a křížovou cestu. V tomto roce ke všeobecné radosti byl kostel slavnostně posvěcen a odevzdán k jeho poslání. Stalo se tak 16. října 1892. Posvícení se tedy u nás slaví v toto datum a pouť k poctě sv. Josefa, jemuž je zasvěcen, pak 1. května.

    Stavební náklady tehdy činily 12.914,40 zlatých, vnitřní vybavení 3.065,48 zlatých. Stavbu řídil Johann Hördler z čp. 21, bývalý přednosta obce v letech 1864-1871. Starostou obce (přednostou) byl v letech 1883-1896 Franz Köberle z čp. 1.

    Kostel je vystavěn v novorománském/pseudorománském slohu. Autor projektu není dosud znám (téměř totožná stavba je v blízkých Heřmanicích). O přání kostel vystavět, o obtížích při realizaci i zdárném dokončení psal P. Häsler v roce 1893 ve vídeňském měsíčníku „Sendbote des heiligen Joseph“.

     Kostel stojí na st. parcele č. 55, která „podle listiny z 11. ledna 1855 okresního soudu v Králíkách č. 106“, vkládá právo vlastnictví pro obec Lichkov. V Katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí je od roku 2001 zapsána i stavba na Obec Lichkov. Kostel je tedy obecní. Rozhodnutím Ministerstva kultury ČR z 7. 12. 2011 jsou kostel, kamenný krucifix (kříž před kostelem) a mobiliář kostela, prohlášeny „kulturní památkou“.

Varhany

    Jedná se o jednomanuálový mechanický zásuvkový nástroj sestavený s použitím součástí ze staršího nástroje Josefem Vanickým z Třebechovic v roce 1892. Byly zakoupeny v Týništi. Je o tom zápis na výplni hracího stolu. Na témže místě je i zpráva, že v roce 1903 provedl opravu varhan Anton Herrmann z Českého Dubu. 

     V roce 2002, z iniciativy varhaníka pana Josefa Kalouse, nástroj prohléhl varhanář Červenka z Jakubovic spolu s diecézním organologem prof. Václavem Uhlířem. Zjistili, že nástroj je sice dosud funkční, ale silně červotočivý a celkový stav je velmi špatný. Doporučili nástroj rozebrat, opravit vadné píšťaly případně nahradit kopiemi a celý nástroj konzervovat, znovu sestavit, nainstalovat a naladit.

     Po dvou letech (2003 a 2004) 30. dubna v předvečer pouti byla kolaudace, při níž profesor Uhlíř zahrál řadu skladeb, aby ukázal možnosti nástroje. Celkové náklady činily asi 60.000 Kč, z toho asi polovinu uhradili občané. Nátěrové práce věnoval místní malíř pan Chaloupka.

Zvony

     Do věže kostela byl zavěšen původní zvon ze zvoničky (pocházel z r. 1741), k němuž přibyl malý zvon „umíráček“ zasvěcený sv. Barboře. V roce 1912 další, pořízený ze sbírek občanů. V roce 1916, ve světové válce, byly dva větší zvony zrekvírovány. V roce 1925 za starostování Karla Pabela obecní zastupitelstvo objednalo 18. května tři zvony v chomutovské slévárně a již 18. srpna byly posvěceny a na věž zavěšeny. Vážily 41, 181 a 397 kg. I ty byly zrekvírovány ve druhé válce. V současnosti je ve věži pouze malý zvon.

Opravy kostela

    O opravách do 50. let 20. století nemáme informace. Ale v roce 1938 po bohoslužbách 19. 3. zůstaly rozsvícené žárovky u sochy sv. Josefa (na oltáři není obraz, ale socha), od nich se vznítily blízké předměty. Oltář byl i po včasném zásahu poškozen, záhy opraven, kostel vymalován a až 8. května byl znovu vysvěcen. V r. 1952, za administrátora P. Josefa Nouzy z Nekoře, byla provedena celková oprava mimo střechy (rozsah není znám). Požádal tehdejší ONV o finance na zastřešení, ale prostředky nedostal.

     Střecha byla kryta šindelem s opadávající břidlicí. Její stav byl velmi špatný, do kostela zatékalo. V roce 1970 nastoupil do duchovní správy v Nekoři P. Karel Výprachtický. Zjistil stav zdejšího kostela a okamžitě se pustil do oprav. Neptal se na peníze, na vlastníka stavby, sehnal lidi a řemeslníky (tesaře a klempíře). Lesní správa poskytla hráze na lešení, ty z lesa dovezl p. Morong. MNV povolil po obci peněžní sbírku. Do zimy byla shozena břidlicová krytina a šindel, nově pobity krovy novými prkny a položena plechová krytina. Uklizena byla půda a zabezpečen materiál na zimu. V r. 1971 byla natřena střecha, ořezány lípy zasahující do fasády v průčelí a otlučena omítka. Zeď ostříkali hasiči. Celá stavba byla nově omítnuta. Byl uklizen interiér a na posvícení (pozn. říjen 1971) byla sloužena děkovná mše sv.

     Na pracích se podílelo asi 19 řemeslníků a víc než stovka místních a přespolních pomocníků.

    V roce 1972 byl pořízen obětní stůl, ambon a rozšířen stupeň v presbytáři (p. Kastner). V roce 1975 nová elektroinstalace a v roce 1976 byl kostel vymalován. Na těchto pracích se podílelo 7 řemeslníků a asi 40 pomocníků i s úklidem. V roce 1983 byly obnoveny nátěry střechy. V roce 2000 byla položena zámková dlažba před kostelem a pomníkem. V roce 2003 byla opravena poškozená fasáda a znovu celá natřena. V roce 2007 byla zabudována nová plastová okna (3 ks) ve věži za původní zcela shnilá vč. parapetů. V roce 2009 byly očištěny a znovu zlaceny ozdoby na hlavním i bočních oltářích, dále obroušeny, očištěny a natřeny lavice.

    V roce 2017 byly instalovány nové hromosvody vč. svodů, opravena krytina věže, očištěna a znovu natřena střecha vč. kříže na vrcholu věže a makovice. V roce 2018 byl restaurován vč. zlacení původní lustr a před Vánocemi zavěšen. V roce 2019 nová fasáda vč. nátěru, také bylo restaurováno a zavěšeno původní těleso věčného světla. 

Kříž před kostelem

     Byl postaven v r. 1802 za rychtáře Antona Seiferta (zda na nynějším místě, není známo – kostel v té době ještě nestál). Na zadní straně podstavce byl vysekán značně dlouhý nápis, který někdy po druhé válce kdosi pečlivě vysekal, takže není znám jeho obsah! V roce 1937 či 1938 jej povalili dva místní občané. Opravu museli zaplatit a nějaký čas byli i uvězněni.  U paty vlastního kříže byly osazeny dvě sošky andílků. Jeden v 80. letech spadl a značně se poškodil, druhý v r. 1998 či 1999 kdosi odcizil.

   V říjnu a listopadu 2008 byl kříž rozebrán, opraven a znovu vztyčen na nových betonových základech. Původně byl postaven pouze na zemině bez základů, nakláněl se a hrozilo zřícení.

Lípy

    Před kostelem, po stranách kříže, byly kdysi vysazeny lípy. Při obnově fasády v 70. letech byly ořezány, pěkně ale obrazily. V 90. letech, po dvou tuhých zimách popraskaly, odumíraly a v roce 1999 byly obě poraženy. Byly zcela vyhnilé. Vysazeny byly nové a při hasičské slavnosti 17. června posvěceny. Po několika dnech je jeden mladý zdejší občan, v kmeni pod korunou, zlomil. V létě 2002 byly vysazeny nové jako stromy milénia. V noci ze 7. na 8. července 2015 byla západní vyvrácena. Vysazena byla nová a druhá ořezána, aby byly opticky stejné.

Hřbitov

     Přestože obec měla velký počet obyvatel, neměla svůj vlastní hřbitov. Patřila farnosti Mladkov a na tamním hřbitově pohřbívala své mrtvé. Musela však přispívat ročně na jeho provoz. Mladkov asi v roce 1887 požadoval 1.000 guldenů na jeho rozšíření. Obecní zastupitelstvo s tím nesouhlasilo a na starostův návrh rozhodlo zřídit hřbitov vlastní. Na jeho umístění byly dva návrhy, ale žádný nevyhovoval (jeden až u hranic, druhý za tratí – dvě koleje – u čp. 12). Nakonec se obec dohodla s majitelem Althanových statků na výměně pozemků. Hřbitov vytyčil v nynější poloze stavitel Hübner z Králík. 27. 10. 1889 byl vysvěcen a už 1. 11. byl první pohřeb (p. Katzer z čp. 96). Náklady činily 3.151 zlatých a 31 a 1/2 krejcarů.

    Hřbitov je na parcele 261/3 o rozloze 2816 m², márnice na st. parcele 229. Od 1. 12. 2020 platí pro něj „Řád veřejného pohřebiště obce Lichkov“ ve smyslu zákona č.128/2000 Sb.

Po válce se o mnohé hroby nikdo nestaral, zarůstal náletovými dřevinami, některé náhrobky byly použity i ke stavebním účelům. Přistěhovalí noví osadníci v prvních letech pohřbívali své mrtvé často v původních bydlištích.

    V dubnu 1974 obec hřbitov upravila, opravila i hřbitovní zeď. Na jaře 1983 vichřice shodila hřbitovní kříž. Už 16. dubna byl kříž za pomoci autojeřábu znovu vztyčen, to za p. faráře Výprachtického. V roce 2014 byla zhotovena nová vazba a položena nová krytina na márnici. Ta dnes slouží jako sklad nářadí. V roce 2017 byl očištěn a opraven hřbitovní kříž.

   Obec původně zamýšlela postavit na hřbitově malou kapli pro pohřební obřady. S tímto záměrem se svěřil starosta obce při náhodném setkání s hradeckým biskupem Haisem. Ten mu však řekl: „Když už stavíte, postavte kostel. Počet obyvatel je značný a musí se počítat do budoucna“. Takže vlastně zřízení hřbitova přispělo i k rozhodnutí stavět kostel.

Hřbitovní kříž

    Dárcem kříže byl Franz Köberle podle nápisu na zadní straně podstavy: „Von Franz Köberle der Gemeinde, für die hier ruhenden Brüder und Schwestern  - 1890“ (od France Köberleho starosty, zde odpočívajícím bratřím a sestrám – 1890). Zhotovitelem kříže byl Vít Kalous z Klášterce. Renovován byl v r. 1937.

Pomník padlým v 1. světové válce

    Během války narukovalo mnoho zdejších mužů, z nichž se 52 nevrátilo – padli. V roce 1919 schůze občanů rozhodla, že jim postaví pomník. Z vytypovaných tří míst bylo zvoleno to vedle kostela, kde byl v roce 1923 postaven. Zhotoven je ze slezské žuly s věnováním v němčině „Našim obětem ve světové válce 1914-1918“ a se jmény všech obětí.

    Po druhé válce byl pomník povalen, kovové ozdoby se z něho ztratily, zmizel i kovový plůtek kolem něho. Jednotlivé jeho části se dlouho válely u kostela. V únoru 1974 dal tehdejší MNV souhlas k disponování nakládat s tímto materiálem. Tehdejší pan farář Výprachtický jej nabízel kamenickým dílnám, ale bez výsledku. V 80. letech požádala proto kulturní komise NV okres o souhlas s jeho obnovením. Ten jej podmínil tím, že se stane i památníkem odboje z 2. války! ... (v německé obci).

     Po roce 1989, z popudu bývalých lichkovských občanů žijících v Německu došlo k tomu, že se obecní úřad znovu vrátil k možnosti jej obnovit. Prostřednictvím kontaktů Pohřební služby Králíky došlo k jednání s kamenickou dílnou pana Krumera z Ostrova. Ta podle dochované fotografie zjistila, že všechny díly se zachovaly. Všechny malé odvezli, vyčistili, o obnovili nápisy a na místě znovu sestavili. Největší střední část takto upravili na místě a s pomocí mechanizace firmy Agroservis Mladkov byl pomník 28. a 29. července 1998 znovu postaven na původním místě na nové základové vápencové desce. Destička s rokem obnovy je na zadní straně pomníku. Aby německý nápis na pomníku nevzbuzoval pochyby u občanů, byla po dohodě s kameníky umístěna deska s českým překladem v bezprostřední blízkosti pomníku pod kruhovým oknem kostela.

    V roce 2016 byly obnoveny nápisy na něm včetně jmen. Pomník je zapsán v evidenci Ministerstva vnitra ČR od roku 2005, prostřednictvím MěÚ Králíky.

Z historie duchovní správy, která působila v Lichkově:

Lichkov patřil farnosti Mladkov, kde působili kněží – vikariát Králíky

• 1888-1930 František Chvojka
• 1930           Viktor Bibus
• 1931-1937 Rudolf Kosel
• 1937-1938 Jan Pachl
• 1938-1945 Franz Demuth (odsunut v r. 1946 do Německa, uměl slušně česky a byl poslední, kdo na faře v Mladkově bydlel; fara byla později zbourána; stála naproti škole)

Po válce tuto farnost spravovali kněží z Nekoře:

• 1946-1959 Josef Nouza
• 1959-1970 Václav Hartman
• 1970-1985 Karel Výprachtický
• 1985-1988 Stanislav Hylena
• 1988-1991 Jiří Štorek

Podle schematismu diecéze Hradec Králové farnost Nekoř a Králíky patří vikariátu Ústí nad Orlicí. Od roku 1991 byl Lichkov i farnost Mladkov obsluhován z Králík

• 1991-2012 Alois Baschant
• 2012-          Pavel Plíšek

prameny:

• měsíčníky „Králicko“ (PhDr. Musil) - 1993 a 2001 a „Nové Králicko“
• kronika obce, Zdeněk Melichar
• „Zprávy pro lichkovské občany“ žijící v Německu, ročník 1950 č. 24 a 28, ročník 1951 č. 27
• Jana CROY – „Královéhradečtí biskupové“
• vlastní líčení P. Josefa Häuslera o stavbě
• sdělení biskupství o působení P. Häuslera, o farářích v Mladkově
• rozhodnutí biskupství o sloučení farnosti Mladkov s farností Králíky
• nekořský seznam kněží od r. 1946
• výpis z pozemkové knihy pro obec Lichkov
• „Rozhodnutí“ Ministerstva kultury ČR o prohlášení „kulturní památkou“
• Vyrozumění Národního památkového úřadu o zápisu do Ústředního seznamu kulturních památek ČR
• jednoduchý stavební deník z oprav v 70. letech
• Lichkovský Občasník
• vlastní záznamy od r. 1963 a Pamětní kniha kostela, kterou vedu od r. 2001
• současná kronika obce

Podle výše uvedených zdrojů sepsal Josef Stejskal, prosinec 2020